Na letišti vyzvedáváme a rozbalujeme batohy, snažíme se najít bankomat abychom vybrali místní měnu - Peruánský sol. Poplatek za výběr stojí v přepočtu asi 400kč, takže se rozhodujeme prozatím takto draze nevybírat a najít někde po cestě výběry ideálně zadarmo.
Vymotat se pěšky z letiště na nějaký chodník je samo o sobě dobrodružství. Přechody tu žádné neexistují. Silnice přebíháme rychle, ať nás něco nesrazí. Řidičům je očividně jedno, že potřebujete přejít - ani nebrzdí, jen zběsile troubí. Jakoby snad místní řidiči hráli hru - sraž si svého gringoše. Jdeme pěšky na hlavní busovou stanici a s plnýma batohama a ověšenýma příručákama 5km po asfaltu je to celkem masakr.
Po cestě nás čeká kulturní šok v podobě špinavých ulic, chaotické dopravy a neustále troubících aut a prohánějících se amigos na polorozpadlých motorkách. Špinavé ulice je slabé slovo. Prostě smeťák uprostřed chodníků. Před bary vidíme skupinky místních amigos jak nás jakožto Gringos pozorují. Připadá mi to tu jak nějaká mafiánská čtvrť, kde člověk hodně rychle může přijít o ledviny:) Jdeme rychle. Míjíme pár místních mini busů - <em>Colectivos</em>. Za jízdy amigos otevírá velké boční dveře, mává rukama a huláká směr jízdy. Nepřijde nám to moc bezpečné, ale hlavně nemáme žádnou hotovost, tak jdeme dál pěšky (Později zjišťujeme, že je to běžný způsob dopravy v menších městech). Na ulici nám po cestě místní dámy gestikulují, že by potřebovali vyčistit zuby, tak radši jdeme dál 😀
Jakmile dorážíme na busovou stanici, lístky na bus, které máme v mobilu nestačí a security kontrola po nás chce, ať si lístky vytiskneme u přepážky společnosti. Tento jednoduchý úkon trvá asi půl hodiny, protože Lukeho každý posílá od jedné přepážky ke druhé. Za dodatečný poplatek ještě tiskneme každý lístky na autobus. Poté úspěšně procházíme přes autobusovou security kontrolu, kde naše expediční batohy jen tak tak projedou přes rentgenující kontrolní pás 😀
Na nástupišti nacházíme linku do Huarazu. Jakmile dojede bus, řidič označuje batohy číselným lístek a každému dává lístek s číslem jeho batohu. Cesta směr Huaráz je dlouhá a ubíhá pomalu, naštěstí jedeme nočním spojem s velkýma pohodlnýma sedačkama na spaní.