Rano vstavame a vyrazime výstup na Ishinka Uruz. Nikomu z nás to vubec nechutná. Nechutné stoupání, nezáživný terén, jakmile se začínáme dostávat do zazivnejsiho terénu. Cesta je rozbitější a postupně přechází do rozbitém terenu plného kamenů nejrůznějších velikosti. Po dalších výškových metrech se začíná objevovat take sníh. chůze je značně pomalejší a nebezpečnější. Značení cesty piramidovymi mužíky už neni vubec jednoznačně a místy zacina vic cest.
Počasí se začíná zhoršovat a velké mraky se ženou přímo nad námi. Chůze je náročnější pomalejší a i když nám k vrcholu zbývá necelých 900metru, avšak asi jeste 300 výškových, rozhodujeme se výstup, ač neradi ukončit a otočit to zpět.
Asi po půl hodině začíná prudké sněžení, navlíkaˇe membrqnovky a jsme rádi, že jsme se rozhodli pro cestup, protože nahoře v tomto počasí je to zajisté o život.
Po sestupu se opět susime v refugiu, hrajeme karty a zkoušíme inkaretni hru monopoly, která je vysoce navykova, dáváme každý spagety bolognese a za cely vecer 3x končící s koka čajem.